Zkoušel jsem motokáru, maloval a jezdil na Pionýru. A pak jsem jednou uviděl kluky jak skáčou na kole a ucítil, že to chci dělat taky. A osud tomu asi chtěl, že jsem se pak do toho sportu zamiloval a řadu let myslel jen na něj. Bylo mi tenkrát třináct. A já vydržel jezdit do třicetičtyř. A s velkou chutí. Možná proto, že jsem začal později, možná proto, že mi dlouho nešlo vyhrát tu zlatou placku z MS a možná taky proto, že jsem se naučil prohrávat. A díky tomu věděl, jak skvěle chutná vítězství.
Proč to píšu? Proto, abych uchránil pár dětem dětství, abych trochu otevřel rodičům oči. Aby si neničili nervy a svoje děti. Pracuju s dětma už docela dlouho a moc mě to baví. Ale mrzí mě, když se nám hlásí rodiče, abychom u jejich dětí znovu zažehli chuť ke kolu. Ve dvanácti letech mi to přijde trochu smutný...
Ukažte jim, jak skvělou hračkou může kolo být.
Tátové a mámy, nechte dětem dětství. Nechce si je hrát a blbnout. Ukažte jim různé sporty a taky to, jak skvělou hračkou může kolo být. Dejte jim prostor, aby se naučili používat svoje tělo, aby mozek uměl dávat příkazy svalům a aby si uměly užívat emoce, který sport, ale i život přináší. Naučte je přijmout prohru a neumetejte jim cestu, aby bylo vítězství snažší. Je jednoduchý vyhrát, když jste silnější než druzí. Ale musíte být mnohem silnější, abyste dokázali přijmout, že vás porazili ti slabší. Protože měli třeba větší štěstí, lepší den, lepší kolo anebo pozici na startu.
...děti by si měly co nejdýl hrát a zkoušet různý věci a sporty a nejdřív v deseti, ve dvanácti se pro něco rozhodnout...
Podle mě by si děti měly co nejdýl hrát a zkoušet různý věci a sporty a nejdřív v deseti, ve dvanácti se pro něco rozhodnout a do toho se vrhnout se vší vervou a chutí. Jasně, řeknete si, že nejde vyhrát olympiádu bez toho, aby dítě nezačlo makat už od pěti let a nesoustředilo se na jeden sport. Možná ta šance je takhle větší, ale určitě je taky větší šance, že dítěti ten sport zošklivíte, a že se na to v pubertě stejně vykašle. Vyhoří, opotřebí se a ztratí motivaci. Zlatá placka z těch dětských závodů je hodně podobná té z olympidády. A ta druhá chce o dost víc práce a hlavně přidat ve chvíli, když už chuti spíš ubývá. Proč bojovat o pocit, který jste už tolikrát zažili? Proč se prát, když v pokojíčku už není místo na další poháry a placky? Když si chcete užít to, co druzí.
Asi jsem si svoji ambici už užil a proto mám tenhle názor. Pro mě byl sport droga a můj táta a máma mi hodně pomáhali a stáli při mě. Ale netlačili a mně bylo právě těch třináct, když jsem začínal. Netlačte děti do závodů. Nekupujte jim kola s větším průměrem kol, aby byli o pár míst vepředu, nedávejte jim nášlapy v šesti letech, když neumí pořádně jezdit, aby byly o pár míst vepředu, netlačte je, aby byli vepředu! Ukažte jim, jak si s kolem hrát a jak ho ovládat. Jak ho milovat. Naučte je techniku a dejte jim základní fyzičku. Naučte je jezdit na různých kolech různé kvality. Nechte jim kola ze kterých už vyrůstají na blbnutí a ty větší na najíždění kilometrů a výlety. Pohlaďte je za to, že bojujou, že se usmívají, že podají ruku soupeři a nekřičte na ně.
Nechte si děti hrát. Netlačte je do závodů.
Když jsem začal jezdit, tak jsem trénoval každou volnou chvíli. Brzy začal vyhrávat jak na běžícím pásu, ale nevěděl, vlastně, co to znamená. A pak jsem najednou párkrát prohrál a byl jsem z toho smutnej a nevěděl jsem, co se děje. A tak jsem se musel naučit prohrávat. A taky závodit a bojovat. A když jsem pak zase vyhrál, tak to bylo najednou jiný, sladčí. Najednou jsem věděl, o čem to je. Co to znamená. Měl jsem asi štěstí a jsem za to vděčný. Svým rodičům hlavně!
Je na rodičích, aby udrželi všchno v rozumné míře.
Obdivuji rodiče, kteří věnují tolik času a prostředků do svých dětí. Obdivuji děti, které mají tolik chuti bojovat a trénovat už v dětství. Vím, jak je to skvělý a jak to chutná. A je to droga. Ale je na rodičích, aby udrželi všchno v rozumné míře. Aby ji uměli dávkovat. Aby si nehonili svoje neukojený cíle. Je přeci jedno, kdy vaše dítě začne chodit, kdy začne jezdit na kole a kdy vyhraje svoje první závody. Ale důležitý je, kam na kole dojede.
Šťastnou cestu vám všem. A bavte se s kolem. I s dětma.
Pepa